Měsíc filmu na školách aneb Připomínka srpnových událostí roku 1968
Naše škola se letos potřetí zapojila do Měsíce filmu na školách, listopadové akce, která probíhá v ČR již pojedenácté v rámci projektu Příběhy bezpráví a jenž si dává za cíl připomínat mladé generaci několik desetiletí vlády totalitních režimů v naší zemi. Projekt Příběhy bezpráví pořádá audiovizuální vzdělávací portál Jeden svět na školách, který je zase jedním z projektů nevládní neziskové organizace Člověk v tísni.
Žáci 9.A v pondělí 30. listopadu 2015 shlédli dokumentární film Přerušené jaro – Srpen jako kladivo. Film provedl mladé diváky srpnovými dny roku 1968 od vpádu vojsk Varšavské smlouvy po podepsání tzv. moskevských protokolů. V dokumentu se střídaly dobové záběry se vzpomínkami pamětníků a klíčových aktérů tehdejších událostí. Ve filmu promluvili historici, českoslovenští i sovětští politici, sovětští velitelé i řadoví vojáci, osobnosti z oblasti kultury a žurnalistiky, účastnice protestu na Rudém náměstí i vdovec po jedné z obětí okupace. Vzpomínky pamětníků se liší podle toho, do jakého názorového tábora se řadili, diváci si tak na základě jejich výpovědí mohou sami udělat názor na tuto dobu.
Jako pamětníka a zároveň historika jsme pozvali profesora Vladimíra Wolfa, spolupracovníka Slezské univerzity v Opavě, jenž našim deváťákům vysvětlil širší kontext srpnových událostí a jejich důsledky a popsal jim, jak srpnovou okupaci prožívali obyvatelé Trutnova, kteří dávali odpor k okupaci najevo např. stavěním barikád, odstraněním tanku či vydáváním protestních novin, i on sám. Pan profesor se postavil proti okupaci, publikoval články proti vpádu vojsk a účastnil se protestních akcí, za což byl potrestán vyhazovem z trutnovského muzea. Tři roky vykonával práci kopáče při archeologických výzkumech, nemohl pracovat v muzeu, ale později pouze v archivu podniku Texlen, byl sledován Státní bezpečností a jeho starší syn nemohl studovat obor, který si původně vybral. Až po pádu komunismu mohl pan profesor nastoupit na Univerzitu v Hradci Králové.
Další host, paní Jana Nešněrová, ředitelka úpického muzea, přinesla našim deváťákům ukázat několik dobových fotografií, jež zachycují úpickou barikádu a nesouhlasná hesla. Protiokupační hnutí bylo v Úpici slabší než v Trutnově. V úpickém muzeu se k tomuto období bohužel nedochovalo příliš mnoho materiálů, částečně i vlivem snahy o zametení stop.
Děkuji vzácným hostům za ochotu, čas a poutavý výklad, paní učitelce Nývltové a panu učiteli Královi za pomoc s organizací akce a našim deváťákům za vzorné chování. Jsem velmi potěšena jejich svědomitou prací s pracovním listem i nehraný zájem většiny třídy o film i besedu. Doufám, že jim film i beseda pomohly k tomu, aby si uvědomili křehkost demokracie a vážili si podmínek, ve kterých žijí.
(Renata Kafková)










