Letní tábor školní družiny v Janských Lázních
Každý rok v červenci organizuje Základní škola Bratří Čapků tábor školní družiny a výjimkou nebyl ani letošní školní rok. Již v pondělí, 29. června 2015, se u školy sešlo 28 méně či více zkušených táborníků a tři paní učitelky, abychom společně odjeli do Janských Lázní a strávili pět dní na Hoffmannově boudě.
Cesta tam nám utekla jako voda, a tak už jsme o půl jedenácté stáli v Janských Lázních pod lanovkou a pěšky se vydali směrem k našemu přechodnému domovu. Na chatě se táborníci rozdělili do pokojů, vybalili si věci a pak už následoval oběd a nezbytný polední klid. Odpoledne jsme se za chladného počasí vydali k Pramínku lásky, abychom si zahráli první z řady her – číselnou. Kdo nezávodil, brodil se v potůčku nebo stavěl domečky z přírodnin. Po návratu na chatu jsme s chutí zbaštili večeři a chvíli do večerky vyplnili různými, především míčovými, hrami.
Druhý den nás čekal delší výlet. Po snídani jsme seběhli k lanovce a vyjeli na Černou horu. Někdo se trochu bál, ale jízda v kabince se nakonec všem líbila. Na Černé hoře jsme vyšli kolem rozhledny k Černé boudě, kde jsme měli chvíli na občerstvení. Nasyceni jsme „po svých“ pokračovali pěšky na Hoffmannovu boudu. Trošku jsme si cestu prodloužili, neboť jsme špatně odbočili, ale úsměv na tváři to nikomu neubralo. Smutní byli snad jen čtyři táborníci, kteří nedokázali splnit tlapičku mlčení. Po obědě a poledním klidu jsme soutěžili (lístečkovaná, slalomová) a hráli si.
Ve středu dopoledne pokračovalo zápolení v různých soutěžích. Po obědě jsme se pak vydali směrem na kolonádu, kde všichni táborníci dostali zmrzlinu, teplou lázeňskou oplatku nebo si sami mohli něco zakoupit v místních obchodech. Všichni toho bohatě využili, kupovali dárky pro sebe, pro maminky, tatínky nebo sourozence. V pět hodin pro nás přijel vláček a čekala nás vyhlídková jízda po Janských Lázních s přestávkou na Modrokamenné boudě. Vláček nás na závěr vyvezl až k rozhledně na Zlatou vyhlídku. Kdo chtěl, mohl si na rozhlednu vylézt, a pak už hurá na chatu na večeři.
Čtvrteční dopoledne bylo ve znamení karnevalu a karnevalových soutěží (provazová, mířená). Všichni byli za svou snahu při výrobě masek odměněni malou sladkostí a další mohli získat, předvedli-li nějaký připravený program – písničku, básničku, divadelní scénku apod. Po obědě jsme se odebrali do areálu lanového parku, kde si všichni táborníci splnili tlapičku zručnosti – zdolali lanovou dráhu. A to hned pětkrát za sebou. Cesta zpět na chatu byla ve znamení hledání a plnění úkolů. Běhalo se, zpívalo se, poznávali se stromy a mnoho dalšího. Po večeři už jen následovalo vyhodnocení všech soutěží a rozdání odměn.
Že nám na táboře něco chybělo? Nechybělo. Byla i velmi očekávaná stezka odvahy, kterou všichni ve čtvrtek pozdě večer hravě zvládli a získali tak tlapičku odvahu.
V pátek dopoledne jsme už jen sbalili, všichni převzali diplom se splněnými (či nesplněnými) tlapičkami a perníčky – jako malou svačinku na cestu domů. Nezapomněli jsme ani poděkovat všem, kteří se o nás na Hoffmannově boudě celou dobu starali – panu číšníkovi, kuchařkám i paní provozní. Po obědě jsme se rozloučili a nasedli na autobus.
O hodinu a půl později už děti mávaly babičkám, maminkám, tatínkům a všem, kteří nás netrpělivě očekávali u školy. Poděkování patří všem táborníkům za bezproblémový průběh tábora a téměř vždy vzorné chování.
(Šárka Kratochvílová)
Fotografie z tábora v Janských Lázních.
