• Nezařazené

Kurz pro zlepšení vztahů v 5. A

Od středy 9. září do pátku 11. září 2015 pobývala třída 5.A se svojí novou třídní učitelkou v Peci pod Sněžkou, aby zde pod vedením školní preventistky paní učitelky Věry Nývltové absolvovala kurz pro zlepšení vztahů ve třídě. Cílem kurzu, který naše škola pořádá každý rok, je budování třídního kolektivu, prožitek společných zážitků, prohloubení vzájemného poznávání se a prevence nežádoucích jevů (např. šikany).

Kurz jsme zahájili ve středu několik minut po osmé hodině ranní na úpickém náměstí a spokojeně konstatovali, že všech 16 účastníků, obě paní učitelky i pan řidič s minibusem dorazili včas a na správné místo. S trochou úsilí se nám podařilo naložit všechna zavazadla i rozesadit cestující v téměř novém minibusu a vyrazili jsme směr Krkonoše. Cestu nám lehce protáhly rekonstrukční práce na silnicích a Sašova nevolnost, ale pan řidič nám časovou ztrátu vynahradil odvozem až k nové stanici lanovky na Sněžku. O půl desáté jsme tak mohli zabušit na dveře chaty Betyna, které nám po chvíli napjatého čekání pan správce nakonec přeci jen otevřel. Děti se rychle rozdělily do pokojů, vybalily věci a po svačince se sešly před chatou u první hry „ptáčci“, během níž si hledaly dvojici se stejným obrázkem, vzájemně se představily a pak získané informace o spolužákovi či spolužačce řekli ostatním. Do představování se zapojily i paní učitelky. Poté jsme poodešli do lesa a zahráli si tam dvě nové hry – „lišky“ a „krakena“. Jelikož se přiblížilo poledne, pospíchali jsme zpět k Betyně, kde jsme si naplnili bříška výborným obědem. Po poobědovém odpočinku, během kterého vznikla loga jednotlivých pokojů, jsme se vydali na procházku ke kapličce v Obřím dole a cestou si zahráli na slepce a jejich vodiče, abychom se dokázali vcítit do hendikepovaných a naučili se správně pomáhat, a se seznámili se zvířátky v ohradách u obou bud, které jsme při procházce minuli. U kapličky jsme se k radosti všech dětí věnovali hrám – pro velký úspěch jsme zopakovali „lišky“ a „krakena“, avšak tentokrát na větším prostoru, pak jsme přidali „opičky“, soutěže s kuželem pro dvě družstva, „foukanou“, děvčata porazila chlapce v třídění bílých a černých korálků, každý sám za sebe napsal, koho ze spolužáků by si vzal do svého „nebe“, a znovu jsme trénovali empatii a správnou pomoc při hře na slepé, němé a bezruké. Mezitím stihli pan zástupce Dytrych a redaktorka Eliška Mesnerová pořídit dostatek záběrů a rozhovorů pro reportáž o našem kurzu. Eliška se přes nemoc ukázala být nejen zdatnou reportérkou a kameramankou, nýbrž i ráznou budoucí kolegyní nás pedagogů. Znaveni hrami jsme meditovali na lavičkách, poslouchali šumění vody i stromů, zpěv ptáčků a nechali se zahřívat podzimním sluníčkem. Nakonec jsme si zahráli „všechno lítá, co peří má“ a paní učitelky nasbíraly tašku plnou fantů. Cestou na chatu si děti vyžádaly pokračování hry na němé, slepé a bezruké, jež nás nakonec provázela i dalšími dny. Po vydatné večeři děti plněním různých zábavných úkolů (např. zpověď, odkaz, jeptiška, vyprávění vtipů, pantomima) získávaly zpět své fanty, jichž bylo tolik, že nám tyto aktivity vydržely až do večerky. Umyté děti potom zalezly do svých pelíšků a některé vydržely brebentit až dlouho do noci.

Ve čtvrtek ráno jsme všichni důkladně posnídali, a protože se nám ještě nechtělo do chladného rána, pracovali jsme s různými kartičkami, jež nám v budoucnu pomohou lépe rozlišit dobré a špatné chování v kolektivu i ve škole a lépe komunikovat se spolužáky i dospělými. Když sluníčko trochu osušilo rosu, vydali jsme se ke staré lanovce, kde jsme hráli postřehové hry a ve družstvech plnili rozličné sportovní úkoly. Při jak jinak než výborném obědě bylo dlouho slyšet jen spokojené pomlaskávání, neboť děti – jako překvapení pro paní učitelku třídní – držely bobříka mlčení. Po nezbytné pauze na vytrávení jsme se vydali na túru od chaty Betyna přes Modrý důl a Pec pod Sněžkou zpět k chatě. Túru jsme zahájili v krásném slunečném počasí, kochali se krásou rašeliniště, odpovídali na zvídavé přírodovědné otázky paní učitelky Nývltové, trhali borůvky, ale náhle nás přepadl déšť a dokonce i tvrdé kroupy. Rychle jsme oblékli pláštěnky a dále si užívali krásné přírody kolem nás. V Modrém dole jsme si stylově zazpívali písničku o „Holce modrooké“ i její varianty se změněnými samohláskami a pověděli si o správném chování na horách a v KRNAPu. Cestou do Pece pod Sněžkou jsme ještě jednou zmokli, avšak ve městě opět vysvitlo sluníčko a my jsme mohli v klidu nakoupit mlsání na večer a drobné suvenýry pro rodiče a sourozence. V lese a u staré lanovky jsme si zahráli na „zvířátka“, „slepou bábu“ a „slone padli“, oprášili ze sebe seno, rychle odpověděli na kontrolní otázky paní učitelky Nývltové a honem pospíchali na večeři. Po jídle děti vybarvovaly mandaly, povídaly si o jejich významu a historii a poté samy vybraly ty nejkrásnější. Učitelská porota udělila ceny za překvapení, pečlivost a náročnost a zahnala žáčky pod sprchu a do postýlek. Brebentění po předchozí noci a náročném dni netrvalo dlouho a všichni brzy usnuli.

Deštivé páteční dopoledne jsme trávili v jídelně, kde jsme si povídali a hráli hry. Největší úspěch sklidila ta s názvem „nikdo o mě neví, že…“, při které paní učitelky opět shromáždily řadu fantů, při jejichž získávání zpět jsme se opět hodně nasmáli. Počasí se nakonec umoudřilo a dovolilo nám alespoň řádnou venkovní rozcvičku tělíček i hlasivek. Po obědě, při kterém přídavky nebraly konce, už zbývalo jen rozdělit odměny všem účastníkům kurzu. Pak už jsme si sbalili věci, uklidili pokoje, rozloučili se s panem správcem Milanem, jež nás celý kurz bavil svými žertíky, s panem kuchařem, který nám výborně vařil, i jeho psem Máňou a vydali se k přistavenému minibusu. V Úpici na náměstí si děti vyzvedli rodiče.

Doufáme, že dětem kurz líbil a že jim pomůže na jejich další společné cestě. Všechny děti odjížděly s předsevzetím, že se k sobě budou hezky chovat, budou méně křičet a snažit se, aby jejich kolektiv i spolupráce s dospělými dobře fungovaly. Někteří žáci si rovněž předsevzali, že budou ráno snídat a že o víkendu připraví snídani pro své rodiny.

Děkuji paní učitelce Věře Nývltové za příkladnou organizaci kurzu a milou společnost a dětem za příjemnou spolupráci a vcelku dobré chování. Jsem velmi ráda, že každý z účastníků přispěl něčím dobrým k jeho zdárnému průběhu.

(Renata Kafková)

Fotogalerie.

Mohlo by se vám líbit...