Čtvrťáci v Adršpachu
Konec školního roku je neodmyslitelně spojen s výlety. Třída 4.A své rozloučení s prvním stupněm i třídní učitelkou uskutečnila v nedalekém Adršpachu.
Z vlakové zastávky Janovice jsme zamířili směr Záboř. Pastviny s koňmi a krávami, vůně kvetoucích bylin a čerstvá zeleň kolem nás provázela až do Vlčí rokle, kterou jsme se dostali po nových povalových chodnících kolem velkého vodopádu, kde nám po trojím zavolání „Krakonoši, pusť nám vodu,“ spustil obrovský vodopád. Zpočátku jsme neviděli žádné turisty, avšak s nástupem na okruh se situace změnila a my jsme se naučili novému pozdravu: „ Děn dóbry.“
U jezírka s blankytně modrou vodou k nám dorazila Vaneska s paní Gottsteinovou, ředitelkou adršpašské školy, ve které nám umožnila přespání. Po večeři u Peňáka, špekáčcích a zpívání s kytarou s výtvarníky z Úpice následovalo překvapení, cesta odvahy k hradu při svíčkách. Společně jsme vše zvládli a po vydatné snídani u Peňáka jsme mohli vyrazit k hradu za denního světla. Výtvarníci nás pak doprovodili až k prameni Metuje. Odtud jsme už sami dorazili opět do Janovic a vlakem a autobusem zpět domů. Vanesčin dědeček, pan Knap, nám zajistil odvoz těžkých zavazadel, takže jsme mohli cestovat nalehko a vychutnat si náš výlet se vším všudy. Jen Julinka a Žanetka nám na našem posledním výletě moc chyběly.
(Daniela Mikešová)
